RECENZE knihy Údolí havranů
Tuto recenzi jsem napsala už před nějakým časem. Bylo to ještě v době, kdy jsem na blog původně plánovala pravidelně uveřejňovat články s recenzemi na knihy, které jsem četla, ale nakonec jsem se rozhodla, že budu dělat pouze krátké "mini recenze" formou příspěvků na Instagramu. Přišlo mi však škoda tento článek nevydat, když už jsem do něj vložila své úsilí a čas. Tudíž tento druh článku zde bude mezi ostatními trochu samotářsky vyčnívat :).
Barbara Erskinová: Údolí havranů
Tato kniha se mi dostala do rukou zcela neplánovaně. To je tak, když jdete s kamarádkou do knihkupectví a chcete si prostě jen udělat radost novou knížkou. Jakoukoli 😊.
A tak se mi v ruce objevila tahle s havranem uprostřed. Mou pozornost hned přitáhla krásná obálka i poutavý název, a když jsem si na obálce letmo přečetla, o čem příběh je, zaujalo mě, že jeden z dějů se odehrává v římsko-keltském starověku. Historie mě v posledních letech dost zajímá, takže bylo vymalováno: "Ta kniha bude moje!"
Pojďme se tedy podívat na to, zda se mi koupě zcela neznámé knihy vyplatila.
Děj se odehrává ve dvou časových rovinách: v současnosti a ve výše zmíněném starověku. V současné rovině je hlavní hrdinkou Jess, londýnská vysokoškolská učitelka, která se stane obětí znásilnění. V ději odehrávajícím se ve starověké Británii a poté ve starověkém Římě, je zase hlavní hrdinkou Eigon, dcera keltského krále. Oba děje, ba i obě ženy spojuje prožité znásilnění a v jeho důsledku také pronásledování nepříčetnými násilníky. Eigon je však znásilněna ještě jako dítě římskými vojáky při bojích v její rodné Británii.
Zde musím poznamenat, že tato část knihy mě velice negativně zasáhla. Opravdu se mi nečetla dobře, jelikož autorka znásilnění popisuje poměrně živě. Byla jsem tedy ráda, když jsem tuhle část měla za sebou a jsem si jistá, že pokud bych se ke knize ještě někdy v budoucnu vrátila, jistě bych tyto odstavce už raději přeskočila.
Později v ději je ještě jedna podobná scéna s jinou postavou, alespoň se však už nejedná o dítě...
V současném ději se Jess po podobném zážitku (i když ona si své znásilnění nejprve nevybavuje, až později se jí vrací útržky vzpomínek) rozhodne odjet na léto do Walesu, do domu své sestry. Aniž by to Jess věděla, tento dům stojí právě na místě, kde se před dvěma tisíci lety stal ten strašný čin s malou Eigon, a také se udály boje Keltů s Římany. Jess začne ducha Eigon slyšet i vidět, jsou spolu ve zvláštním spojení, které se pak prolíná napříč celou knihou a velice příběh ovlivňuje. Jess se snaží dozvědět a pochopit Eigonin příběh, začíná jím doslova žít. A protože ji její násilník pronásleduje a začne jí vyhrožovat smrtí, rozjede se do Říma, kde je na prázdninách její sestra. Pronásledování však tímto nekončí, Jess se musí nadále i v Římě potýkat s několika nastraženými nebezpečími jejího pronásledovatele.
Dějová linie ve starověku je výrazně delší, co se týče času příběhu. Zatímco současný děj se odehraje během jednoho léta, o Eigon se vypráví od jejího dětství až po dospělost: jak se jí žilo v Římě, když ji tam spolu s matkou jako zajatce odvedli, jak musela stále žít ve strachu ze svého pronásledovatele a utíkat před ním, jak se stala křesťankou...
Pokud mám celkově srovnat obě dějové linie, rozhodně jsem si více užívala starověk - Eigonin příběh - i přes počáteční krutou scénu se znásilněním. Líbí se mi, že autorka dala v ději prostor v té době začínajícímu křesťanství, pronásledování křesťanů a životu svatého Petra. U Jess se mi sice také líbily některé dějové zvraty, kterých je v knize vskutku požehnaně, ale nebavily mě moc okultní praktiky, kterými se často postavy okolo Jess (i ona sama) zabývají. Ovšem, to je jen mé hojně zabarvené subjektivní hodnocení, protože tyto věci nemám příliš v lásce. Pokud máte rádi tajemno okolo vykládání karet, věštění z křišťálové koule apod., možná Vás to zaujme. Mě je to v knize spíš trochu na otravu a objevuje se to tam zbytečně často.
Jedna věc je v knize zajímavá. Již na začátku v Eigonině příběhu figurují její dva mladší sourozenci, kteří se té noci, kdy je Eigon znásilněna, ztratí v rozhlehlých lesích Británie. Musela jsem si počkat téměř až na konec knihy, abych se konečně dozvěděla, co se s nimi stalo. Tato část zahalena tajemstvím se mi jako prvek v knize líbila.
Abych už více neprozrazovala děj, povím Vám na závěr pár slov k mému celkovému hodnocení:
Příběh je to velice rozsáhlý, jak co se týče počtu stran (okolo 400), tak i z hlediska dějového. Objevuje se mnoho a mnoho dějových situací a zvratů, které sice často dělají oba příběhy napínavé, ale je toho děje tam "naňahňaného" na mě až příliš.
Námět příběhu shledávám jako jedinečný nápad, líbí se mi propojení dvou tak odlišných dob a příběhů, skutečně to autorka dokázala, ale celkový dojem z knihy není až tak závratný. Nedá se říci, že bych litovala této náhodné koupě, ale rozhodně se tato kniha nezařadila mezi mé oblíbence.
I přes to jsem však na tuto autorku nezanevřela a možná, že se v budoucnu odhodlám a přečtu si od ní i jiné dílko. Láká mě především kniha Žila jsem již před staletími (Lady of Hay) - její první bestseller, který ji proslavil natolik, že se stala spisovatelkou z povolání... Kéž by to tak chodilo i v Česku!
Takže pokud máte někdo zkušenost s touto autorkou a jejími dalšími díly nebo klidně i s touto knihou, budu moc ráda, když se mi svěříte se svým názorem tady dole v komentářích, nebo se mi ozvete i soukromě na IG 😊.
Mějte se krásně! 😊
Teri