Moje plány a cíle s blogem

Spisovatelsko-osobní blog

Kdybych měla popsat toto místo pár slovy, určitě bych řekla něco jako: "Vítejte na spisovatelsko-osobním blogu." Protože to je pojmenování, které docela přesně vystihuje mé plány s tímto blogem.

Jaké typy článků u mě tedy najdete?

Veškerý obsah, který budu na blogu uveřejňovat, se dá rozdělit do tří kategorií. Tou první a zároveň nejdůležitější z nich je sekce příběhová, která bude obsahovat mou vlastní literární tvorbu, a to především povídky. Jsem totiž  rozený zarytý prozaik 😊.

Tato kategorie je pro mě nejdůležitější, protože to bylo právě tvůrčí psaní, co mi dalo ten první důležitý impulz, proč začít. Zasadilo do mé mysli semínko nápadu, a to pak vzklíčilo a vyrostlo v silný živý sen psát vlastní spisovatelský blog.

Ale mé příběhy nejsou zdaleka všechno, co bych tady s vámi chtěla sdílet. Jak už trochu prozrazuji v části O mně, mám v plánu být k vám blíž i jako reálný člověk, obyčejná holka, kterou také jsem. Nechci, abyste mě znali pouze jako téměř anonymní autorku povídek, a proto jsem se rozhodla, že čas od času sem přihodím i zcela osobní věci z mého života. Články o tom, co dělám, když zrovna nepíšu, ale třeba právě cestuji, co dobrého jím, vařím, nebo si zde budu chtít zaznamenat své důležité či jen zajímavé okamžiky ze života. V neposlední řadě bych chtěla tvořit také články na seberozvojová témata ("postřehy" z mé vlastní zkušenosti), která by vám mohla být inspirací nebo v něčem snad i pomocí.

A kromě toho, také nechci sama sebe nijak omezovat v tom, o čem bych "měla psát", nějak blog škatulkovat, uvazovat se na vodítko jednoho tématu, protože jsem člověk poměrně všestranný, mám velké množství zájmů, a tak budou často i mé nápady na články podle toho vypadat.

Tak to bychom měli představenou druhou kategorii blogu, jež se zároveň také promítá v druhé části pojmenování, které jsem k tomuto místu tak hezky přifařila 😊.

Třetím typem nebo tou kategorií, jak se to snažím nazývat, bude "balíček" článků zaměřený na všechno, co se týče knih (např. můj čtenářský deník, kde se dozvíte, jaké knihy čtu, doporučuji přečíst, nebo krátké ukázky z knih, jež jsou pro mě něčím zajímavé a nemůžu si dovolit se vám s nimi nepochlubit), a mé postřehy z praxe psaní (např. jak správně napsat to a ono, jak se správně v češtině tvoří to a ono a podobně laděné články). Tuto kategorii se mimo jiné snažím už  poměrně aktivně rozvíjet na svém Instagramu, kde se jmenuju "teribrezikova".

Můj vlastní online časopis a jeho rubriky

Když se tak hluboce zamýšlím nad tím, jak vám vlastně tento blog ještě více představit, abyste si o něm udělali přesnější obrázek, napadá mě jedno malé, možná trochu troufalé přirovnání. Tento online prostor pro mě bude takovým malinkatým "online časopisem", jehož zájmem bude vydávání třech základních rubrik (neboli těch kategorií článků, které jsem představila výše).

Toto "metaforování" se mi docela líbí! 😊

A téměř nakonec slibovaný bod: jak vznikl můj pseudonym?

Tereza je jasná. Je to mé pravé křestní jméno a záměrně jsem se rozhodla zachovat je i v pseudonymu. A to především proto, aby naše komunikace byla pro mě i pro vás více autentická, více osobní. Chtěla jsem stále zůstat tou Terezou, kterou jsem v reálném životě. Představa, že se budu pod příspěvky podepisovat cizím křestním jménem, nebo i vy mě budete oslovovat jinak, mi přišla docela nepřirozená. Navíc, se mi mé jméno docela i líbí, takže proč ho vlastně měnit?

Ale přejděme k druhé části pseudonymu, protože ta má původ vzniku o něco zajímavější 😊.

Březíková... Je pravda, že jsem dlouho přemýšlela, jaké umělecké jméno by se ke mně hodilo. Napadalo mě více variant. Na úplném začátku jsem zvažovala dokonce jméno cizího původu. To mě však záhy rychle přešlo, protože přece takový vlastenec, milovník a propagátor češtiny, za kterého se sama považuju, si nemůže dovolit takovou vlastizradu! To by byla ostuda...

"Musím jít příkladem", říkala jsem si, "chci přece svou tvorbou také dokazovat, jak je čeština krásný, ve slovech tolik barevný jazyk, na který můžeme být jen a jen hrdí."

A tak mi odněkud na mysl připlul další nápad, tentokrát už mnohem přijatelnější.

Jaká velká škoda jména, které se v naší rodině nedostalo dál, kvůli tomu, že se nenarodil žádný mužský potomek, jenž by jménu zajistil život v další generaci! Moje babička se za svobodna jmenovala Březíková a nebylo jí souzeno mít bratra, tudíž příjmení časem přirozeně rodinu opustilo. Vždy se mi však toto jméno líbilo, dokonce víc než to mé, a navíc, k této "Březíkově části" rodiny mám v určitých ohledech citově blíže, a tak jsem se rozhodla, že se stanu Terezou Březíkovou 😊.

Přijde mi to jako takové malé poslání, že mohu tomuto jménu udělat laskavost a aspoň tímto způsobem ho zviditelnit, dát mu šanci na druhý život, a to ještě ke všemu život umělecký, který byl shodou okolností v naší rodině kdysi dávno také zakořeněn. Možná, že je už na čase, aby se vše vrátilo do starých dobrých kolejí...

A závěrem...

Jsem si vědoma toho, že se u nás v ČR málokomu poštěstí, aby se svým psaním živil. Už jen vydat knihu je poměrně složitá a zdlouhavá záležitost, a tak mě napadla taková střední jednodušší cesta, jak i přes to nepsat jen tak nesmysluplně "do šuplíku".

Svou tvorbu zde budu publikovat povětšinou k přečtení zdarma. Ovšem, počítám s tím, že mé myšlenky nebude nikdo využívat pro své vlastní účely. Jednou budu jistě chtít některé ze svých povídek skutečně vydat klasickou knižní formou (nebo formou e-booku), takže by se na případné zlodějství stejně přišlo😊.

Vy, moji milí budoucí čtenáři, pokud mě budete chtít za mou práci nějak přece jen odměnit, budu vám vděčná za aktivní, pravidelné čtení blogu a sledování mého Instagramu (teribrezikova), a co mi udělá možná největší radost, když se mnou budete komunikovat bez zábran, sdělovat mi své názory na články, nebo mi také něco zajímavého doporučíte či mě něčemu novému naučíte, protože inspirace a učení se novému není nikdy dost😊.

Zdraví Vás Teri :**